Mým darem je schopnost vidět krásu a tu pak zachytit malbou či fotografií. Kamkoli v přírodě zaměřím svou pozornost, vidím krásu, dokonalost, harmonii a soulad.
Každý list, květ, šiška jsou vytvořeny s naprostou přesností, podobně jako bytosti z říše zvířat a lidí. Fascinuje mne ta preciznost s jakou jsou stvořeny.
Matka Země nás tak neustále zásobuje krásnými podněty, které nás podporují na naší cestě. A aniž bychom si to třeba uvědomovali, vše na nás působí. Například procházení se lesem mé smysly plně vyživí barevností, tvary, vůněmi, energiemi,...
Jak se vše v přírodě cyklicky proměňuje, u nás čtvero ročních období, tím nás Matka Země učí o neustálém pohybu a proměnách, které provází také náš život. Na jaře čas rozpuku, v létě plný květ a na podzim čas sklizně a v zimě čas odpočinku a nabírání sil na nový začátek. A tak stále dokola. I v jiných podnebních pásmech dochází ke změnám, období sucha střídá období dešťů apod.
Tyto proměny se odehrávají i v menších časových úsecích než-li čtvrtletí, neustálé střídání dne a noci. Vše provází Jednota, den není oddělen od noci, či zima od léta. Vše je propojeno a nám nabízeno k naší podpoře a růstu.
A tak mi jednoho dne byly nabídnuty akvahlinky. Dokonalé barevné médium pro zachycení krás Matky Země. Z ní samé vzešly a mohou jí vzdát poctu v přirozených barvách.
Možná se ptáte, co to jsou akvahlinky. Chápu, pro mne to byl donedávna také nový pojem, který mi až s kurzem Markéty Kotkové otevřel dveře do světa přírodních barev.
Akvahlinky jsou akvarelové barvy vytvořené z hliněných pigmentů a pojidla z přírodních složek. Hlína různých barev se nadrtí v hmoždíři, přeseje a pomocí pojidla spojí do kompaktního celku, který se umístí do malých pánviček, alternativně do žaludových čepiček či jiných příhodně velkých kalíšků.
Zní to velice prostě a jednoduše, neb i zde platí, že v jednoduchosti je krása. Každý krok k akvahlince je jednoduchý. Nejprve být schopen vnímat barevnost kolem sebe a při sběru hlín rozpoznávat různé odstíny. Sehnout se k nim, poprosit a poděkovat za ně. Někdy obdaruji místo květinou, jindy posbírám poházené odpadky a ulehčím tak místu. Vždy však poděkuji.
Hlíny v sypkém či hrudkovitém stavu poté doma rozmístím na plechy a tácy a nechám venku volně proschnout. Zvlášť pokud je jílovitá zemina z břehu potoka.
Po vyschnutí se hlína rozmělní v hmoždíři a přeseje přes jemné sítko, opět je potřeba být prost obav o zašpinění a v jednoduchosti a lehkosti přistupovat k této meditativní činnosti, aby si ji člověk užil. Říkám si, že i buddhističtí mniši vysypávající z barevných písků nádherné mandaly, si nejprve ony písky připravují v meditativním rozpoložení.
Abychom s barevným pigmentem mohli začít malovat jak akvarelovou barvou, je potřeba ho spojit do pevného celku. Existují různé možnosti a ingredience, jak toho dosáhnout. Já jsem pro výrobu pojidla použila pět přírodních ingrediencí, s nimiž se pracovalo již ve středověku při přípravě barev. Oněmi kouzelnými substancemi jsou voda, med, vaječný bílek, arabská guma a hřebíčkový esenciální olej.
Příprava pojidla trvá několik dní, je potřeba dát čas jednotlivým složkám, aby se ustálily a nakonec vzájemně propojily. Každá z látek má svou nezaměnitelnou úlohu a společně vytvářejí harmonický celek, pojidlo.
Po nasbírání hlín, jejich vyschnutí, rozmělnění a prosetí a připravení pojidla, přichází na řadu propojení barevných pigmentů s pojidlem a umístění vzniklých barev do vhodných nádobek.
Na menší hromádku pigmentu nakapeme pár kapek pojidla a špachtlí je roztíráme a propojujeme, dokud nevznikne pastózní hmota, s níž jsme spokojeni. Tuto hmotu pak přemístíme do malířských pánviček (malé plastové krabičky), alternativně do žaludových čepiček či jiných vhodných nádobek. Tyto nádobky necháme volně, v otevřené plechovce či na táce prosychat a dozrávat.
Přibližně po týdnu dojde k vyschnutí a vytvrdnutí barev a akvahlinky jsou na světě. Abyste s nimi mohli začít malovat, je potřeba je oživit Vodou. Z počátku do sebe vpijí větší množství vody, postupnými krouživými pohyby barvu štětcem rozmýváme, až je jí štětec nasycen a může se začít malovat.
S vlastními akvahlinkami jsem začala s jílovitou hlínou okrové barvy z nedaleké Lesní školky v Lazci. Tuto hlínu jsem po vyschnutí rozmělnila v hmoždíři, přesila a část z ní přepálila. Pálením získala tmavší červenohnědou barvu.
Vzniklé pigmenty jsem smísila s pojidlem a vytvořila akvahlinky, které jsem vložila do žaludových čepiček. Týden barvy vysychaly a poté jsem vyzkoušela, jak malují.
Nastřihala jsem malé kousky akvarelového papíru a začala na ně malovat barevné vzorníky.
Běžně si vzorníky vytvářím spíše čtvercové nebo obdélníkové, ale nyní mne to vedlo ke kruhovým tvarům, a tak jsem poslechla a užívala si kroužení s akvahlinkami. A stále více jsem nabývala pocitu, že to, co maluji znám a ohromně mne to začalo bavit. Namalovala jsem něco přes dvacet vzorníků a každý z nich byl jiný, a přesto zobrazovaly totéž. Vesmírné planety, Mars a Venuši.
Je to takový ten malý zázrak, který vznikne, když se necháte vést. Jednota mužského a ženského principu v podobě akvahlinek v upcyklované krabičce od sirek.
V jednoduchosti je krása.
Přeji vám všem, abyste si také užili malování s akvahlinkami v barvách Matky Země.
S láskou Blanka